malíř a grafik
v kolonii se zachytil jako pavouk plachtící větrem při jednom ze svých stěhování.
Narodil se na Broumovsku pod horou Ostaš. Načerpán zdejšími prameny se vydal po dokončení Střední školy propagační tvorby a polygrafie ve Velkém Poříčí (2004-2008 ) se za dalším studiem na místech, která se zdála protikladná:
2008-2009 Vyšší odborná škola umění ve Zlíně, at. grafiky u Luboše Jarcovjáka
2009-2014 Ostravská univerzita, atelier malby u Prof.Daniela Balabána akad.mal. (kde Josef získal titul MgA.)
Po dvouletém intermezzu v severních čechách v Děčíně, po návratu do východních čech se Kolonie stala pevným bodem , ze kterého lze lépe stavět volnou výtvarnou tvorbu, nejen díky zázemí ateliéru ale i pro vědomí širší skupiny lidí, kteří byť s různými zaměřeními se snaží realizovat své vize v prostorách pevnosti, jenž by se jinak příchozím mohla zdát nehostinná.
Tvorba Josefa Kleinera se tematicky ani technikou se nevymezuje. Jeho obrazy oscilují mezi popisnou figurální tvorbou, geometrickým formami a postupně vynořujícími se nekonkrétními výjevy, do který může divák otisknout své vlastní přání o viděném obraze. Smysl pro detail lze najít ve filozofické stavbě díla, která bývá protikladem malířského, prkotin zbavovaného provedení obrazů. Protože oči si v průběhu let zvykly na jakýsi stereotyp směřovat do jednoho bodu, upínat pozornost na detail, na hledání hrany mezi barevnými plochami, a to třeba jako vedlejší efekt čtení i sledování fotografií a digitálního obrazu, je pro oči zajímavou zkušeností i překvapením, pokud obraz – malba nabídne vykročení ze zvyku a nabídne možnost sledování ploch a rozjitření přirozeného periferního vidění nebo spatření třetího prostoru v ploše. Provedení obrazů je proto korigováno k senzuální jednoduchosti, která ale obsahuje hravost a touhu po humoru.
Každý obraz je vystavěný od základu po svém a každý s úplně jiným příběhem si může dovolit reagovat autenticky a bez návaznosti na díla předchozí. V reálu jsou ale jednotlivé kusy z imaginárního celku pouze na chvíli vyjmuty, a namalovány. Výstavy pak mohou připomínat shrnutí „všeho, co bylo na stole“, díla ale vždy spojuje, že jsou osobní, žitá a tomu i odpovídá způsob malby pokud možno bez příkras.
Když už dojde na představení veřejnosti, není pak mnoho možností, jak pojmenovat výstavu konkrétněji, než například „Něco v něčem“ – takový titul dostala výstava chystaná v palmovém skleníku zámeckého parku v Opočně. A proto i tuto anotaci lze použít pro obsáhlejší opis Josefovy výtvarné tvorby.
Takové neuzavřené motto výstavy se může jevit jako dráždivě všeobsahující až bezbřehé. Ale právě tak jako není záměr vytvořit motto, které neznačí nic konkrétního, tak nelze nalézt ve stručnosti přesnější výraz, jakým lze popsat způsob vidění reprezentovaný na shromážděných obrazech. Josef Kleiner není jediný, kdo při pohledu na kámen či klacek nevidí pouze kámen nebo klacek. Kdo při pohledu na hejno vrabců vidí princip a příměr vztahového fungování jedinců, nebo při pohledu na jedoucí vlak množství rudy odejmuté ze země, přetavené do přesných tvarů sestavujících mechanismus, který do sebe zapadá a poháněn energií pocházející z reaktoru přesouvá lidi mezi stanicemi měst; nebo při pohledu na květ slunečnice vidí přesný a ze sebe vzešlý řád, který je sestavený geometricky a esteticky v neobvykle funkční objekt k zachování rostlinného druhu. Tento způsob souvztažného vidění přesahující základní celky není ojedinělý, ale zřejmě je tím jediným prvkem, který sjednocuje zde (v palmovém skleníku) vystavená díla.
Rozpětí témat nekráčí po vymezené výseči – záznamy z cest, alegorický zvířecí motiv, krajinné motivy hledající důvody jejich zobrazování, malba jménem Antigaldiátor, nebo vhled do naivity raného dětství (Zdál se mi kulový blesk) by spolu souviset vůbec nemusely.
Přidejme k tomu, že spíše než aby díla přinášela jasně danou vizi a nebo reprezentovaly konkrétní sdělení nebo ideu, častěji nabízejí možnost dívat se neuzavřeným pohledem. Malby jsou poté pomyslným rozcestníkem a jsou koncipovány tak, aby vybízely ke spekulaci nebo k projekcím vlastních představ o shlíženém výjevu. Kolize různých interpretací jednoho obrazu pak není na škodu, ba naopak je vítaným jevem, kterým se lze před obrazem bavit.
Způsob malby vychází z klasické štětcové techniky, ale hranice materiálového užití bývá překračována například litím barev, sypáním prašných nebo drcených struktur. Otisk lokte, nebo zvířecí stopa v obrazu pak nejsou ničím, nad čím by se bylo nutné pozastavovat. Spíše jsou dokladem o tendenci vymanit se z jednovrstvého vidění skutečnosti.
A právě takové vícevrstvé vidění skutečnosti vynořující se z hlubin bezmezna je ve svém ztvárnění nejaktuálnějším projevem přítomnosti, tedy výrazem vpravdě „moderním“. Dá se totiž porovnat s výsledky filosofického bádání a objevů živého filosofa Zdeňka Kratochvíla, který dochází taktéž k poznání, že skutečnost není jakoukoliv přesnou definicí plně postižitelná.
Kontakt na Pepu:
Tel. +420 724 811 805
Email: josefkleiner@centrum.cz
